pj-web

Předvánoční stres. Deprese. Mnohým lidem tato slova rozhodně nejsou cizí. A co teprve nám. Studentům. Opravdu každý z nás prožívá těžký život školáka, kdy peněž máme nedostatek a přeci nekoupit dárky by bylo ... no řekněme, že to k tomu přeci patří a málokoho by napadlo nic nekupovat. Ačkoli i takové případy znám, kdy se rodina dohodne, že si s dárky nebudou zatěžovat hlavu a holt si nadělí vánoce bez depresí a podobných věcí spojenými právě s dárky. Je to dobré, ale já bych asi nejspokojenější nebyla. Zkrátka bych se nerada ošidila. Jak sobecky pohlížím na tento svět že? Zpět k tématu... Zapomeňte na hledání vánočních dárků v módních časopisech. Pěkné čtení... inspirace ... ano, možná.. Ale kruci! Vždyť oni tam dávají dárky v hodnotě desetitisíců a nevím, zda-li to je to pravé ořechové. A mé pocity po prolistování krátkého Vánočního průvodce byly takové, že jsem měla chuť se někdam zahrabat a už nevylézt. No řekněta, jak mohu žít, když si na Vánoce nedopřeji ani ten nejprostší dárek v...

Ruch. Všude kolem mne. Auta si to uhání plnou parou buhví kam, lidé obvěšeni taškami běhají z obchodu do obchodu. Mám pocit, že pod nadvládou marketingu a především silou naší konzumní společnosti k nám Vánoce přichází dříve a dříve. Vlastně mi to ale vůbec nevadí... Jsem ještě dítě a myslím- vlastně spíš doufám, že jím zůstanu do konce svého života. Ačkoli už pro mne dávno Ježíšek přestal existovat a peněženka vzdychala před každými Vánoci nikdy jsem neměla ty nervy, že ještě nemám dárky. I když jsem je třeba skutečně ještě 3 dny před Vánoci neměla. Vždy jsem se spíše smála vynervovaným lidem co div nedostali infarkt při honbě za dárky. Vánoce jsou pro mne znamením pohody. Vzpomínek. A takového toho dětského pocitu jakési magie kolem nás. Nikdy mě nepřestanou uchvacovat světýlka. Ať už ta linoucí se z bytů, domků, pouličního osvětlení, aut a nebo vánočního osvětlení. A vánoční výzdoba. Dle mého nejhezčí v celém roce. A to všude. Možná že v tomhle ohledu mám vkus trochu kýčovitý. Hlavn...

Vánoce, Vánoce, Vánoce! A tak poříd dokola. Sotva se obchodní domy zbavili výzdoby alá "Zpět do školy" už to máme novou kampaň- Vánoce. Lidé už si opět mohou stěžovat na předvánoční shon, prodejci si mohou mastit kapsy no a my blogeři máme také radost, že máme o čem psát, jelikož inspirace je skutečně na každém kroku. A především já s Jackeline máme extra radost, protože s přicházejícím adventem můžeme vyhlásit Ačkoli je to již 3. ročník přesto je to letos unikátní. Začínali jsme s jednoduchou myšlenkou a to "Vánoce pro psy" aneb v psích útulcích. Toho jsme se drželi 2 roky, letos však jsme přišli s o něco více hlubší myšlenkou. Víte, vám nepřijde divné, že nejvíce dárků dostanou pod stromeček děti z bohatých rodin? Kde udělal Ježíšek chybu? A proto, pojďme se složit. Pojďme obdařit dárky nejen čtyřnohé přátele v útulcích, ale také děti, kteří z různých důvodů nemohou trávit Vánoce se svou rodinou tak jako většina z nás. Ne, nechci zde po vás nějaké peníze. Jde mi o...

Aneb kousek v mém šatníku, který jsem si v poslední době oblíbila. Samožřejmě hned po těch měkoučkých svetřících. Vlastně tuto košili už mám déle. Hned jak H&M naplnilo své obchody kolekcí Lany Del Rey, jsem tam běžela. Víte, já tu ženskou obdivuju. Nechci vědět jestli je opravdu celá vyumělkovaná nebo ne. Mě se prostě líbí. Miluju její odpočinkové písničky, hlasový rozsah a především obdivuji její bezkonkurenční styl. Ale tento článek nemá být věnován ji. Ačkoli dříve jsem to v plánu měla, ale to bylo před x měsíci, kdy ji zde ještě moc lidí neznalo. Teď mi vadí, že o ni mluví každý druhý. A holky s leoaprdem na tričku, zebrou na kalhotách a neonovýma brýlema říkají, že je "úpe bestovní"!

Co koupit někomu, kdo už má všechno? Ne, zde rozhodně nenalezneš inspiraci na Vánoční dárky, ale můžeš se pokochat krásnými luxusními doplňky až z Francie. Splečnost S.T. Dupont totiž lestos oslavila v Praze své 140. výroč od svého založení. A to překrásnou výstavou ve dnech od 14. do 17. listopadu přímo ve svém butiku v Havířské ulici. Co je vůbec S.T. Dupont za společnost? Že už jsi o tom někde slyšela? Možná. Tato značka se zabývá především výrobou luxusních per, zapalovačů, zavazadel, kabelek a dalších drobných doplňků. Rozhodně se nejedná o firmu, kde by jsme my, obyčejní smrtelníci bežně nakupovali například pera do školy. Tato značka si zakládá na své eleganci, tradici a kvalitě. Všechny její výrobky jsou zpracovávány dle původních postupů. A tím si získala fanoušky ve vyšších společenských vrstvách jako byly bohatí panovníci z dálného východu, vévodu a vévodkyni z Windsoru, Winston Churchill,Guccio Gucci, Marilyn Monroe,Coco Chanel, Audrey Hepburn,Pablo Picasso a další. Dokonce...

Dimitri, láska mých dětských let. Anastasia. Pohádka, kterou jsem milovala.... a přála si ji prožít. Dříve, když jsem byla nemocná- jako teď jsem. Mne vždycky maminka vytáhla do videopůjčovny, kde jsem si měla vybrat pohádky, na které bych se chtěla kouknout. Ale proces vybírání byl v tomto případě naprosto zbytečný. Vždy jsem chodila na jisto. Pro Anastázii. Tenkrát mi mohlo být asi tak 5-6 víc ne. Přesto jsem tu pohádku milovala i když jsem ji chápala trošku jinak než třeba teď. Pronásledovala mé dětské Já na každém kroku. Ale s tím, když zkončila zdejší vidoepůjčovna (Neviděla jsem ji tedy mockrát. Myslím, že snad 3x.) i já jsem takřka zapomněla na tuto pohádku. Tedy, ne úplně. Stále jsem toužila, že potkám Dimitriho a mnohokrát se mi zdály noční můry s Rasputinem, ale jak už to bývá. S každou přibývající svíčkou na narozeninovém dortu jsem se snažila dospět, vyrůst. Odpoutat se od dětských pohádek a snů... Děj pohádky jsem úplně zapomněla. Stejně tak i Dimitriho, to vše se mi ale v...

Máme tu listopad, pokud to nevíte milí drazí. Zima se nám blíží. A pokud si letos všichni Martinové seřídí hodinky správně a přijedou na blílém koni přesně 11. chtělo by to se na ně připravit. Na ně? Eh... chci říct na sníh...

Zdravím všechny, máme tu listopad a ačkoli mi nějakým prazvláštním způsobem uniklo magické datum 1. 11. vydávám tento článek až dnes- teď. Pojďme se opět s touto rubrikou podívat zpětně na říjen, co přinesl a odnesl. A pojďme se podívat, co nás čeká. Táákže... V předchozím- říjnovém článku jsem se vám svěřila, že nevím, zda-li s touto rubrikou pokračovat . Nevěděla jsem, jestli to není mrhání místem a časem koneckonců koho by byvilo stále číst, co ho čeká. Proto jsem tedy dala anketu z jejíž vysledků vyplívá že 100% lidí pokládá tuto rubriku za užitečnou. Tak dobře... Ale měli jsme tu něco, o čem jsem vás v minulém měsíčníku neinformovala. Překvapení. Halloweenské překvapení v podobě téměř nepřetržité aktivity. Snad se mi povedlo vám těmi pěti články navodit tu správnou Halloweenskou atmosféru. Dle statistik to u vás mělo úspěch. Ačkoli jsem smazala počítadlo (Toplist) google analytics mluví jasně. Musím se přiznat, že jsem toho v plánu měla více, ale čas mi to nedovoloval. Proto v př...

Podzim. Přes první znechucení tímto obdobím jsem se přenesla a teď? Když zrovna nepadá sníh, tak si to užívám. Melancholické období. Déšť, listy,.. Mám pocit, že se měním s ročním obdobím. V zimě prahnu po takové magické až pohádkové atmosféře. Přiznávám, že jaro mne zatím nějak neuchvacuje. Prozatím jej vnímám jako přechodné období. Pak léto. Léto ve znamení přátel, volnosti, nezávaznosti. A konečně podzim... Stávám se pomalu a jistě melancholikem vyhledávající samotu. Vidící krásu v prostých věcech a s neustálým nutkáním si všechno zapisovat a v hlavě tvořit povídky, básničky,... Zvláštní. Nikdy jindy taková nebývám, spíše pravý opak. Teď jediné, co chci je klid a čas na přemýšlení. Jenomže problém je v tom, že toho se mi v těchto dnech dopřává minimum. Tak jsem se rozhodla, že si jej prostě vynutím. Vzala jsem teplou bundu,pohodlné boty a vyrazila do přírody. Vlastně do parku. Kde pozorujíc padající listy a křišťálové kapky jsem se vzdálila od tohoto světa víc než kdy jindy... ...