Latté.

Ruch. Všude kolem mne. Auta si to uhání plnou parou buhví kam, lidé obvěšeni taškami běhají z obchodu do obchodu.

Mám pocit, že pod nadvládou marketingu a především silou naší konzumní společnosti k nám Vánoce přichází dříve a dříve.

Vlastně mi to ale vůbec nevadí...

Jsem ještě dítě a myslím- vlastně spíš doufám, že jím zůstanu do konce svého života. Ačkoli už pro mne dávno Ježíšek přestal existovat a peněženka vzdychala před každými Vánoci nikdy jsem neměla ty nervy, že ještě nemám dárky. I když jsem je třeba skutečně ještě 3 dny před Vánoci neměla. Vždy jsem se spíše smála vynervovaným lidem co div nedostali infarkt při honbě za dárky.

Vánoce jsou pro mne znamením pohody. Vzpomínek. A takového toho dětského pocitu jakési magie kolem nás. Nikdy mě nepřestanou uchvacovat světýlka. Ať už ta linoucí se z bytů, domků, pouličního osvětlení, aut a nebo vánočního osvětlení.

A vánoční výzdoba. Dle mého nejhezčí v celém roce. A to všude. Možná že v tomhle ohledu mám vkus trochu kýčovitý. Hlavně hodně světýlek, hodně červené, hodně zelené, hodně bílé, hodně sobíků, hodně všeho! Protože hodně je někdy ještě víc!

A nejvíce mi k srdci přirostly kavárničky s kouzelnou výzdobou, speciální vánoční nabídkou a poklidnými koledami. Ale ne... vlastně co to kecám. Užiju si to všude, kde mi dají dobré latté jehož spotřeba mi teď zvrostla ze 2 na 100 což peněžence také není zrovna příjemné. Ale co naplat?

Nemohu se tomu bránit...

Jsem bezmocná...