"Jedno Latté se skořicí prosím" hlásím již z dálky do okýnka "Kafíčka"- zdejšího Coffe shopu. Prodavač se na mě mile usměje, ještě aby ne, když už mě dnes vidí po druhé... Každý máme nějaký zaručený způsob na odhánění depresí. Někdo vykouří několik krabiček za den, někdo si něco někde šlehne, další se utápí v litrech alkoholu. Já si za ten nejhorší týden úspěšně vybudovala závislost na Latte. Ono vlastně na kafi obecně. Jsou lidé, kteří jsou po pár doušcích hrncích silné kávy agresivní (znám takové),ale mě to naopak nehorázně uklidňuje. Měla jsem se skvěle. Báječné přátele, skvělý, spokojený a poměrně i poklidný život. Nebyla jsem ani hvězda třídy ani outsider. Prostě skvělé, skvělé, skvělé. Pak z ničeho nic nastal zlom. Moji spolužáci si ze mě začali utahovat. Mysleli si, že mě to baví, mysleli si, že jsem silná a že to zvládám. Snažila jsem se za falešnými úsměvy skrývat všechny ty pocity. Dařilo se mi to úspěšně, všichni si mysleli, že mi to nevadí, že rozumím je...