Nohy v teple
Máme tu listopad, pokud to nevíte milí drazí. Zima se nám blíží. A pokud si letos všichni Martinové seřídí hodinky správně a přijedou na blílém koni přesně 11. chtělo by to se na ně připravit. Na ně? Eh... chci říct na sníh...
Na co jsem si to tu hráli?
Do adresního řádku naťukávám tu starou známou adresu. Po více než roce se mi načítá titulní stránka blog.cz Je to zvláštní. Když jsem si před osmi lety zakládala první blog, vypadalo to tu úplně jinak. Fialový blog.cz, nostalgie. Asi už budu stará. Přihlašuji se do administrace blogu, ve kterém toho bylo za ten čas ukryto tolik. Vzteku, naděje, zoufalství, snů a hloupých článků. Jak říkám, je to zvláštní. Ten kdo to psal. Byla jsem to já? Sedím tu přihlášena do starého blogu a píši článek, který si nikdo nepřečte. Proč by? Nikomu o něm neřeknu. Ale dopíšu ho. Chci tady tomu dát poslední sbohem. Než odejdeš, řekni mi jednu jedinou pravdivou větu, ať vím, jak zní tvůj hlas když nelžeš. Nikdy jsem sem úplně nezapadla. Nejsem jako lidi z blogu.cz a tím nechci říct, že jsem o něco víc, naopak. Nedokážu lhát, abych si získala návštěvnost. (Vlastně mě nikdy návštěvnost nikterak nevzrušovala.) Nejsem fanoušek žádné pop star. Jednak neposlouchám pop, rap a nic, co je teď cool a neznám 50% souča...
Komentáře
Okomentovat