Jedna z nejkrásnějších pohádek

Dimitri, láska mých dětských let. Anastasia. Pohádka, kterou jsem milovala.... a přála si ji prožít.

Dříve, když jsem byla nemocná- jako teď jsem. Mne vždycky maminka vytáhla do videopůjčovny, kde jsem si měla vybrat pohádky, na které bych se chtěla kouknout. Ale proces vybírání byl v tomto případě naprosto zbytečný. Vždy jsem chodila na jisto. Pro Anastázii.

Tenkrát mi mohlo být asi tak 5-6 víc ne. Přesto jsem tu pohádku milovala i když jsem ji chápala trošku jinak než třeba teď. Pronásledovala mé dětské Já na každém kroku. Ale s tím, když zkončila zdejší vidoepůjčovna (Neviděla jsem ji tedy mockrát. Myslím, že snad 3x.) i já jsem takřka zapomněla na tuto pohádku. Tedy, ne úplně. Stále jsem toužila, že potkám Dimitriho a mnohokrát se mi zdály noční můry s Rasputinem, ale jak už to bývá. S každou přibývající svíčkou na narozeninovém dortu jsem se snažila dospět, vyrůst. Odpoutat se od dětských pohádek a snů...

Děj pohádky jsem úplně zapomněla. Stejně tak i Dimitriho, to vše se mi ale vybavilo když jsem- už ani nevím jak narazila na písničku: Once upon a december. Půl roku jsem ji poslouchala, zpívala si každou sloku aniž bych věděla, že už ji znám mnohem, mnohem déle... Ale v české verzi.

Pomohla mi náhoda.

Již od pondělí jsem prý nemocná. Říkají to. Je pravda, že mě bolí hlava,ale jakékoli jiné příznaky nemoci vylučuji. Ale kvůli tomu, že pár lidí usoudilo, že vypadám hrozně, jsem teď připoutána na lůžko.

Být nemocná. Pro člověka jako jsem já je to katastrofa. Dny, hodiny, minuty,... nevídané nudy.

(A navíc zítra mám jít na 140. výročí společnosti S.T. Dupont a s každým spolknutým práškem se tato událost vzdaluje dál a dál....)

Abych zahnala tyto myšlenky začala jsem brouzdat po youtube. Pustila jsem si svou oblíbenou písničku a vidím tam, že je to z jakési pohádky- Anastasia.

Na ano! Anastázie!

Musela jsem to okamžitě vidět. Proto udělat čaj, k tomu něco na zub, zavrtat do peřiny a vzpomínat.

Nevím, co je na této pohádce, tak výjmečného, ale já ji prostě miluji.

Vůbec s tím, jak se blíží Vánoce, moje narozky nebo konec světa začínám "dětinštět"...

Ano, je mi 15. Měla bych kouřit trávu, chodit po večírcích, vymetat bary, nechávat si vytetovat iniciály svého kluka, propichovat si celé tělo piercingama a nevím co ještě.. Ale ta malá holčička ve mě říká, že by se raději koukala na ty nejkrásnější Disneyho pohádky...

Hm... rychle to zveřejnit než si to opět rozmyslím.

Berte na vědomí, že když jsem ten článek psala byla jsem zfetovaná práškama proti bolesti hlavy...