Já to prostě musím cítit srdcem...
Dobrý den, dobrý den, PJ je opět tady! Přichází se sklopenýma očima, velikou omluvou a s nadějí, že pochopíte to, že se tu týden nedělo absolutně nic... On vlastně poslední článek napověděl- škola! Jak já tu věc nenávidím. Nejenom, že kvůli dohánění známek jsem nestíhala činnost, kterou miluji skoro nejvíc, blogování,ale nevšimla jsem si za tím vším učením ani života. Sakr! Vždyť já už ani nevím jak vypadají nebo jaká je zábava s mými přáteli! Nemluvě o nějakém tom času pro sebe. Nenene, vlastně někdy mám tendenci všechno moc přehánět a hlavně se litovat. Neříkám, že to není pravda,ale začátkem tohoto týdne už se to dalo zvládat s klidem. (Přestože jsdem si řekla, že na 2. pololetí samé jedničky. Hahahaha. ) V čem byl tedy problém? Že by mě zase opustila inspirace? Vlastně ne. Měla jsem milióny nápadů na články,ale mám jeden jediný problém: Když něco píšu, musím to cítit srdcem. Hahaha.. teď by u vás měl nastat tzv. Aha moment (Ne vůbec to nemái nic společného s "Oh momentem...