pj-web

Už jsem vám zde představila pár věcí, které na tomto svátku miluji. Byly tu děsivé příběhy, vyřezávání dýně, pečení halloweenských dobrot a co ještě? No co by to bylo za Halloween bez speciálních dílů různých seriálů? Ale ne, nechci sem dávat seznam seriálů, zaměřme se na Halloweenskou módu v seriálech. A to v mých dvou nejoblíbenějších. Jak jsem již titulní obrázk prozradil. Na první příčce umístil seriál Pretty Little Liars . Na to, že jsem ještě před prázdninama nevěděla, co za seriál to vůbec je, jsem tomu propadla. A jejich kostýmy v tomto díle byly nepřekonatelné! Podívejte se sami: Hanna jako Marilyn Monroe , Aria jako Daisy Buchanan , Spencer jako Ava Gardner a Emily převezala roli Barbarelly . Samozřejmě nesmím zapomenout na sexy upíra Adama Lamberta. Ah... proč jen musí být gay? A ještě abych nezapomněla na Jennu. Protože její kostým byl... Na druhé místo hned bez dlouhého přemýšlení dávám Gossip Girl Koho taky tak uchvátil kostým Chucka a Blair? A vaše oblíbené seriálové ko...

Víte, právě teď je pro mne opravdu velice těžké psát něco o Halloweenu a podzimu,když venku na mě koukají hromady sněhu. Ale přesto nechci přerušit svůj týdení maraton článků. (Taková aktivita tu už hódně dlouho nebyla.) Proto mám pro vás připravený recept na Halloweenské muffiny. Ačkoli jsem je pekla již včera až dnes jsem se odhodlala to veledílo ochutnat. Přiznávám, při samotnm pečení, kdy jsem převážně improvizovala jsem čekala katastrofu, která nestojí ani za zmínku, ale ono to fakt nechutná špatně. Předem se ale omlouvám všem odborníkům přes pečení a podobné činnosti. Na to, co jsem já je amatér moc slabé slovo. Nejprve si uděláme těsto jako na klasické vanilkové muffiny . Na to budeme potřebovat: Kostku másla 5 vajec 1dl mléka 400g mouky (hrubé) 300-350g cukru (krupice) špetku soli prášek do pečiva 1 balení vanilkového cukru Nejprve si necháme máslo změknout. Pak si jej dáme do mísy spolu s cukrem a vejci. Dále přidáme mouku, špetku soli, půlku pytlíku prášku do pečiva a vanilko...

Každý známe ty někdy veselé, někdy škodolibé, někdy děsivé obličejíčky na dýních. Patří to neodmyslitelně k Halloweenu, ale co kdybychom si udělali tentokrát tu dýni jinak? Rozhodla jsem se vám ukázat způsob, jak by to také šlo vyřezat. Není to nic těžkého, zvládla jsem to i já a to už je co říci. S vyřezáváním se rok co rok peru. Přijde mi, že ty dýně dělají tvrší a tvrší a že to vůbec nejde rozříznout. Proto se mé dýně rok od roku zmenšují. A jinak tomu nebylo ani letos, když jsem ji šla vybírat. Ale možná jsem zase sáhla vedle, protože tato dýně sice byla menší než ta loňská, ale zato mnohem těžší! Ale co to vůbec píšu. Přejděme rovnou k vyřezávání. O jaké "originální" technice, že to chci mluvit? Spočívá to vlastně v tom, že na dýni vyřežete cokoli jiného než obličej... Většinou jsou moc pěkné siluety. Jako, když by před světlem linoucím se z dýně něco sedělo, stálo či letělo... já zvolila Kočku. Nakreslila jsem si na papír požadovaný obrys v kružnici ujistila se, že mi n...

Sedím u stolu a koukám z okna. Venku je den jak vystřižený z děsivých básní o podzimu. Mlha, zataženo a jemné mrholení. Ačkoli jsou tři hodiny odpoledne venku je šero. Barevné listy na stromech jako by nechtěli být součástí tohoto smutného panorama a snáší se dolů a dolů a dolů... Na okně se začaly objevovat velké kapky deště. Rozpršelo se. Lidé se vytratili z ulic domů, do tepla. Zachumlám se ještě více do svého pleteného svetříku. Nadechuji voňavý kouř z hrníčku až po okraj naplněném horkou čokoládou. Užívám si tuto podzimní atmosféru. Tentokrát po dlouhé době bez podzimních depresí. Tentokrát jsem šťastná. Mám vše, co chci. Ale stejně. Teď bych neměla zde jen tak nečině sedět. Měla bych něco udělat. Zapínám notebook. Objevuje se stará známá prázná stránka ve wordu. Nelíbí se mi. Ne protože je prázná a mě tlačí svědomí, že bych ji měla zaplnit slovy a odstavci, ale zkrátka tohle není vůbec stylové. Více by se mi zamlouvala představa psacího stoje. Jeho údery by spolu s kapkami deště ...

Přibližně 300 let pod nadládou rakouska... Přibližně 6 let pod nadvládou Německa... Přibližně 4 let pod nadvládou Rusů... A teď dobrovolně podléhámu vlivu přicházejícímu ze západu... vlastně ze Spojených států. Každý můj druhý vrstevník se vidí, jak se pokud možno odstěhuje do "Ameriky" a bude tam žít. Proto kopírujeme styl Amerického života do detailů Ještě že se u nás zatím nezačal slavit den díkůvzdání. Ale máme tu Halloween. Já sama jsem dříve byla taky "ameriko-fil" ale částečně jsem k tomu byla i vychovávaná. Mamka mě od malička učila anglicky a halloween u nás byl odjakživa. A náš Ježíšek často bral podobu Santa Clause. Pro nás to byla jedna a tatáž osoba. Ale já zde chci především mluvit o tom Halloweenu. Před chvílí jsem se vrátila z obchoďáku, kam jsem šla původně pro cvičebnici na angličtinu, ale ztratila jsem se u regálu se slevami v Claires. Tam mě nikdy nezradí, vždy tam mají nejaké akce. Ale všimla jsem si stojanu s Halloweenskými maskami a krví a při...

Sand dva měsíce jsem si dříve představovala to, jaká bych byla fotografka. Fotila jsem všude a všechno. Ono ve skutečnosti i tento blog byl dříve zaměřen na fotky. Kámen úrazu byl ale ten, že to neumím.... Ale když mi rodiče minulý týden přikázali, že s nimi chci jet do Krkonoš ten pocit se mi opět vrátil. Běhala jsem s foťákem jak pominutá a ačkoli to neumím fotila jsem vše jen tak pro radost. Místo, kam mne násilně odvezli se nazývá Špindlerův Mlýn. V zimě celkem dobré na lyžování, ale co tu dělat na podzim? Ne, ne, ne... prosím... neříkejte to... Procházky. Moje smrt. Představa procházky je pro mne vyrazit se psem někam do parčíku pokud možno omámená koffeinem a se svojí kamarádkou. Naprosto odlišná věc od představy procházky mých rodičů. Pro ně dvaceti kilometrový pochod do kopce je jenom rozcvička! Po vzoru svých vrstevníků jsem při každém slovu o tom, kam půjdem, protočila panenky co nejvíc se dalo, podepřela si hlavu a vydechla co nejhlasitěji. Dopadlo to tak, že se mám uklidnit...

Říci, že vedu chaotický život by bylo poněkud nesprávné. Protože na období, které u mne právě převládá je slovo chaos trochu krátké. Od rána, co se probudím tak nějak kličkuji mezi školou, blogem, přáteli, láskami a sportem. Hm.. práce kterou věnuji blogu není viditelná. Pořád to tu přežívá z článku na článek. Mrzí mě to. Zaberu. Ne, nechci nic slibovat. A to jak se věnuji sportu zase sice je viditelné, což mě těší, ale zase na mě teď vysí snad všechny kalhoty, co jsem doposud měla, takže mám snad pouze dvoje, které padnou bezvadně. Dost bídné. Taky mě to mrzí. Netušila jsem, že jsem byla tak tlustá ... A to si ze mě dělávali srandu, že jsem anorektička. Pche! Ale co teď? Nakoupit nové věci? A jak? Každý něco potřebuje, každý mě stráášně dlouho neviděl. Každému jsem totiž dříve naslibovala, jak se sejdem a ono doposud nic. A nejlepší je, když se zase naopak vy chcete s někým sejít a není to možné, protože se nikdy společně neshodnete na jednom termínu. Takových případů mám doposud zazn...

"Áááh! Musíš ho vidět! On je tak...uh! Hele tady je!" Podávám s nadšením kamarádce mobil s fotkou úžasného kluka, kterého jsem v nedávné době poznala. "No.. hezkej? Vždyť má tak velký oči a nevýraznou pusu... Nevím nelíbí se mi." řekla kamarádka a zmrazila mi úsměv na rtech. "A...ale..ale on... Podívej se znovu!" Přikázala jsem nesmlouvavě a strčila jí telefon před oči. Rozesmála se. "hahaha... promiň není to zrovna můj typ a ani se mi nechce věřit, že po něm jede tolik holek." Nehodlala jsem to s ní dál řešit. Jasně, každý máme svůj názor a vkus, já jí ten její brát nebudu. Ale vrtalo mi to hlavou. Skoro každá holka, co znám a ona zná jeho ho řadí do skupiny: neskutečně sexy týpek . Zkoumám fotku a přemýšlím. Má krásný velký oči to se mu nedá odepřít. Je sice pravda, že má užší rty... hm. A vlasy vlastně taky nemá tak úžasný, jako měl na první pohled. Vlastně vůbec není nějak výjmečný a má srandovní tvar hlavy... Jak povrchní soudit lidi podle...

M jako Miláček Mám ráda hodiny angličtiny s naším "černouškem". Mám ráda angličtiu. Nikdy jsem s ní neměla problémy. Ale čeho je moc, toho je moc. Středy. Dle mého rozvrhu nejhorší den v týdnu. Začínáme nultou hodinou v 7:25 a končíme až ve 14:50. A to si pro nás ředitelka ještě připravila překvapení v podobě pěti hodin angličtiny a k tomu pouze češtinu, psaní všemi deseti a společenské vědy. Proč ne? A nemohl by to být normální den, aby mi nezačal nějak dobrodružně. Nulté hodiny- stělesněné zlo samo o sobě. Ráno vstát v 6 a v 7:03 přesně na zastávce čekat na autobus do Satalic. Konečně po dlouhé době přicházím na zastávku s pocitem zadostiučinění, že jsem nic nezapomněla, všechno stíhám, nemám nervy. Autobus přijel a odjel. Všechno skvělé, dokud nedorazil do Satalic. Protože byl přeplněný, s kamarádkou jsme byly nuceny být až v zadní části a než jsme se dokodrcaly přes ospalé lidi a senilní důchodce, kteří se odmítali hnout řidič nám přímo před očima zavřel dveře. "MŮŽE...

Zdravím, zdravím, zdravím. Dneska toho mám hodně na srdci. Opravdu hodně a tak, jelikož nevím, kolik z vás to vždy dočte do konce, začnu tím nejduležitějším a to tím, že vám chci moc poděkovat ! Za všechno, za vaše úžasné maily, příspěvky na twitteru: Za všelijaká hlasování jeko je na worn.cz nebo za všechny nominace. Na soutěž o Blog roku jsem se nestihla přihlásit, proto mě velice zaskočilo, ale především potěšilo, když jsem na facebooku viděla toto: Na a především za vaše komentáře! Tím přejdu k dalšímu už ne tak příjemnému tématu. A to, že cítím povinnost vám sdělit, co se to tu dělo za diskuzi pod článkem: Dneska budu dospělá nebo ještě dítě. Jelikož jsem v té době na blog moc nechodila zjistila jsem, že se tu něco děje až od bývalého spolužáka. Že prý co říkám na to co mi sem holky z jeho a mé bývalé třídy psaly za komentáře. Tak jsem se podívala a pořádně si pročetla vše co tu bylo. Nejvíc mne zamrzelo, že se nikdo nepodepsal, ale naštěstí jsem byla dostatečně informovaná, kdo ...