Halloween a já

Přibližně 300 let pod nadládou rakouska...

Přibližně 6 let pod nadvládou Německa...

Přibližně 4 let pod nadvládou Rusů...

A teď dobrovolně podléhámu vlivu přicházejícímu ze západu... vlastně ze Spojených států. Každý můj druhý vrstevník se vidí, jak se pokud možno odstěhuje do "Ameriky" a bude tam žít. Proto kopírujeme styl Amerického života do detailů Ještě že se u nás zatím nezačal slavit den díkůvzdání. Ale máme tu Halloween.

Já sama jsem dříve byla taky "ameriko-fil" ale částečně jsem k tomu byla i vychovávaná. Mamka mě od malička učila anglicky a halloween u nás byl odjakživa. A náš Ježíšek často bral podobu Santa Clause. Pro nás to byla jedna a tatáž osoba.

Ale já zde chci především mluvit o tom Halloweenu. Před chvílí jsem se vrátila z obchoďáku, kam jsem šla původně pro cvičebnici na angličtinu, ale ztratila jsem se u regálu se slevami v Claires. Tam mě nikdy nezradí, vždy tam mají nejaké akce. Ale všimla jsem si stojanu s Halloweenskými maskami a krví a přivěsky... Už jsem brala do rukou jejich titěrný košíček a jako malá začala nabírat falešnou krev... pak jsem ale za sebou slyšla rozhovor dvou ... nejspíš ještě slečen "To je hrozný. Jsem v Čechách, kterej imbecil by si kupoval věci na Halloween. Ať si tohle dávaj v Americe, my máme dušičky!" Napřímila jsem se a začalo m ito v hlavě šrotovat. Už jsem si myslela, že je to mířené na mě a chtěla jsem se poněkud trapně ohradit argumentem, že dušičky a Halloween není až tak to samé. Pak mi ale naštěstí došlo, že stojí u stojanu druhého a koukají se na paruky a masky... snad...

I tak jsem ale přemýšlela o svém chování. Vše jsem vrátila na své místo a šla si někam sednout. Nerada přemýšlím "na sucho" bez horké čokolády, čaje, Latté, Mocha, čehokoli...

Nemám ráda ty "puberťačky" co nakupují věčně v New Yorkeru a jsou oděné v americké či někdy i v britské vlajce do hlavy až po paty. A také nesouhlasím tak úplně s "poameričťováním". Čechy jsou také hezké... Hm.. a proto jsem se hlásila na školu, kde snad v druháku či třeťáku pojedu na půl roku studovat a pracovat do anglie...

Ale teď jsem v Čechách! Jsem Češka! Ten malý vlastenec tam uvnitř mne ještě někde je. Nemohl se vytratit. Ale Halloween.. když mě se tak líbí ty duchové, dýně, strašidla, děsivé filmy, seriály,... alespoň jeden den v roce to je přeci paráda! Nebo ne? Ano, je to sice především veliký reklamní komerční tah, ale no tak.

Jako teď, v dnešní době, kdy si každý může vybrat svou víru. Proč by někdo měl být za vyvrhela, když bude slavit Halloween? Kruci máme přeci už den čokolády, den tkaniček do bot, o svátek víc nebo míň.

Proto mne neodsuzujte za to, že chci pokračovat v Halloweenské tradici u nás. S Jackeline jsme si minulý halloween užily. Tolik vzpomínek. Kdy jindy by nás mohlo napadnout jít na odlehlý židovský hřbitov hrát si na upíry? Obzvlášť když jsme kvůli tomu musely přelézat zeď a pak jsme se dozvěděly, že je štěstí, že se to pod námi nepropadlo, jelikož se to tam běžně stává...

Vrátila jsem se pro falešnou krev. Halloween je něco, co už prostě mám spojené s podzimem ať se to ostatním líbí nebo ne. Halloweenská party, speciální díly oblýbených seriálu, strašidelné čtení, děsivé masky, to vše si letos opět užiju na 100% a budu ráda, když u toho budete se mnou tady na blogu. Tento týden se totiž zaměřím především na Halloween a vše s tím spojené. Takže snad už se vyplní i dříve slíbená bombardace články. :)

Spěte klidně děťátka

tady to teď nasadí krvavý spád....

Vaše PJ ^MUHEHEHE