pj-web

Někdy u mě nastanou chvíle, kdy se už ráno vzbudím a ačkoli třeba svítí sluníčko a je hezky moje nálada je obalená v mlze a dešti. Ne, že bych byla smutná, naštvaná nebo něco podobného. Všechno vidím a dělám zpomaleně, nad vším přemýšlím a namluvím toho o polovinu méně než jindy. Zkrátka se ve mne někdy probudí duše melancholika. A v takovém rozpoložení mne to táhne obzvláště na podzim ven. Sama. Venku pak v parku hledám útočiště, klid, místo na bloumání nad malichernostmi, ale i zásadními věcmi. Místo na tvoření povídek, námětů na romány, které nikdy nesepíšu. Dnešek, ale ve mne probudil tuto šedivou náladu jinak než tomu bývá jindy. A to pouhou informací z úst mé babičky, že zemřela má oblíbená učitelka- družinářka ze základky. Ne, že bych nějak často chodila do ružiny, ale tuto paní učitelku jsem měla moc ráda. Byla to veselá a hodná duše. A obzvláště na mne byla milá jelikož můj děda byl nejlepší kamarád jejího muže. Ona, bydlela u kostela a vždycky nás brávala k ní na zahradu, pod...

čtvrtek, 13. září 2012 Na tento čtvrtek jsem se těšila už od začátku týdne. Ne proto, protože díky našemu geniálnímu rozvrhu končíme čtvrtky v 11:50, ale především, protože jsem se mohla stát spolu s Annette již podruhé součástí Pražského víkendu plného módy! A díky spolupráci s HTC jsem vám vše fotila jejich novým mobilem Desire X, takže i vy se budete moci těšit na reportáž z přehlídky ADO Zlín a Lady Vyvialové a také na informace ohledně tohoto mobilu, který bude v prodeji již koncem září. I was so excited for this thursday. Not just because of our genius timetable thanks whitch we end at 11:50, but mainly because I had a chance be for second time with Annette on Prague Fashion Weekend. And thanks my cooperation with HTC I took all photos with their new mobile Desire X, so even you can look forward to report from fashion shows and even to review that mobile, which will be avabile in the stores in late september. Takže doufám, že vám nevadí, že dnes tak krátce. Napsala bych report...

Ještě kousek. Chlácholím své nohy na třinácti centimetrových podpatcích při cestě do metra. Do poměrně plného vagónu vbíhám na poslední chvíli a zoufale hledám volné místo. Bingo! Támhle jedno vedle té jedenáctileté holčičky. (Soudě podle jejích výrazných naušnic, outfitu hrajícím všemi barvami a obarvenými černými vlasy s tyrkysovými a růžovými melíry.) Uhladím si své bílé, elegantní kostýmkové šaty bez ramínek z Orsay a pomalu usedám na sedadlo. Úleva. Kontroluji čas na svých nových hodinkách. 15:22. To znamená, že bych to mohla stihnout s elegantím spožděním, které se na dámu sluší. Z dlouhé chvíle z kabelky vytahuji mobil na kterém se po odemčení objeví tapeta hlásající: "Forever Young" Jaká to ironie. Jak krásně si to protiřečím. Již od svých 13-ti let se snažím chovat se, oblékat se, líčit se dospěle. Vždy jsem na první den do školy šla v dámském kostýmku a během školy chodila vždy elegantně oblečená. Na veřejnosti jsem se chovala vždy přehnaně "dospěle". Možn...

Kde bych chtěla být za 10 let? Počkejte to je... eh.. 16 a 10.. ehm. Jo! Takže to už budu mít za sebou maturitu, vejšku. Jó zajímavá otázka. Už po maturitě bych chtěla jít na vysokou do ciziny. Nevím, ale mám pocit, že tady v Čechách mě nic dobrého nečeká. Mým snem je studovat ve státech, ale určitě nepohrdnu tím, kdybych se dostala do Británie. Proto jsem i volila anglicko-českou střední školu. Po vysoké bych se chtěla věnovat profesionální žurnalistice. Viděla bych se nejlépe jako šéfredaktorkou amerického Vogue (never say never) a nebo britské Elle. Ze začátku to pro mne byl nesplnitelný sen, ale všechno je možné. Když mohl Rakušan být guvernérem státu Kalifornie, proč by nemohla češka být šéfredaktorkou nebo alespoň psát pro nějaký prestižní módní časopis? Po tomhle sním už snad od 11- ti let, kdy jsem viděla film Ďábel nosí Pradu. Chtěla jsem prostě být taková jako Meryl Streep. Spousta lidí o mě říká, že jsem ambiciózní workoholička. Když si vytyčím cíl jdu si tvrdě za tím. Hlava...

Můj současný stav. Hm.. Po několika opravdu trapných, nepovedených, zdlouhavých a více než složitých vztahů mohu konečně prohlásit: "Ano, jsem single!" Ani nevím, proč z toho mám radost. Možná protože je to pro někoho jako já tak nejlepší. Mám ráda svobodu. Nesnesu, když se mi někdo míchá do života. Nesnesu přeslazené konverzace typu: "Já tě miluju víc!" - "Ne, já tebe..." Připadá mi to trapné a vůbec jakmile mám někomu říct, že ho miluju, připadám si nanejvýš poníženě, slabě, bezmocně... Ne, že bych to nedokázala. Zamiluju se hrozně rychle, ale jakmile vím, že na to- na něj mám. Jakmile jsem už jenom krůček k tomu, abych s někým byla něco ve mě začne couvat. Nikdy jsem neměla dlouhý vztah. Ale ráda flirtuju. Ráda si užívám pozornosti kluků. Ráda si tak zvyšuju svoje ego. Většina holek si vysnívá svatbu a rodinný život. Já taková nejsem. Zatím (bude mi teprve 16) pro mě je svatba znamení konce. Rodina, děti, stáří. Ne, děkuji. Asi zním jako bláznivá puberť...

... já budu i v září makat. Slibuju. Vím, vím. To bylo slibování. "O prázdninách budu aktivní." "Bude tu jeden článek za druhým." A najednou červenec 10 a srpen 7.... Opravdu se moc a moc omlouvám. Berte ale prosím na vědomí fakt, že i já si chtěla užít prázdniny. To, že jsem ale stará slibotechna není pěkné. Nemá cenu vám už naslibovávat první poslední. Takže stručně a jasně jdeme na info, jak to tu bude v září vypadat. O čem uvažuji a další zbatečnosti, bez kterých by jste se určitě obešli, ale proč vás tím nenalákat že? Jako první se vám chci svěřit s tím, že jsem dlooouho uvažovala nad tím, že by blog byl psán jak česyk, tak anglicky. Vždycky, když jsem s touto myšlenkou přišla, ihned jsem ji zamítla. Bála jsem se, že tím ztratím polovinu vás návštěvníků. Ale pak mi na twitter přišla zpráva: Lissa Delai ‏ @ LissaDelai @ little_blogger what about make your blog in english too ? (omlouvám se, ale nejsem momentálně na svém notebooku, takže neumím na tomhle dělat ...