Let it snow...

-10°C -15°C -25°C... teplota na teploměrech nám krásně klesá do ošklivých záporných čísel. S každým stupněm níž nám přibývá vrstva oblečení. Někdy si říkám, že není možné abych zapla kabát přes tílko, dvě trika, mikinu, svetr s rolákem a šálu. Ale zázraky se dějí...

Ačkoli mi vadí promočené boty a pocit, že mi každou chvílí upadnou prsty, můj optimismus nezná hranic a touha dělat blbosti už vůbec ne. Takže není divu že si užívám naplno i těchto dnů.

Tak například jako každý druhý jsem vyrazila bruslit. Překonala jsem svůj neuvěřitelný strach z bruslení na rybníku a s Jackeline vyrazila. A kdyby mě jeden kamarádíček neshazoval ani bych nespadla (!) Nejsem úžasný bruslař a pan Verner by ze mě měl legraci, ale baví mě to a nepotřebuji k tomu přeplněné zimní stadiony.

Ale snad to nejlepší co může být na zimě je vyrazit s kámoškou ven a jenom blbnout. Na nic nemyslet, nic neřešit. Házet po sobě ...takový dost sypký... sníh. Ani nevíte jak je úžasné někoho shodit do sněhu a na opár vteřin mít pocit vítěztví.

Že jsem moc dětinská? Že tohle už se "nenosí" ? Upřímě, mě to nezajímá. Na tyhle chvíle nebudu nikdy stará. A navíc to malé dítě tam uvnitř té patnáctileté slečny pořád je a jen tak se svého místa nevzdá!

Myslím, že se všechny holky snaží moc rychle dospět. Nebo zkrátka si už v 11 letech řeknou, že tohle přeci dělají "malý děti" a oni už jsou přece velký holky. Ale pokud tohle náhodou některá z vás čte, přestaňte to dělat. Dokud vám nezaklepe na dveře třicítka, užívejte si toho co můžete dělat! Vezměte si příklad z mě a Jackeline. Nám je patnáct,ale 6-ti letý dítě by na nás nemělo.

A tady je to místo, kde bychh vám chtěla popřát krásné zimní dny, a v příštím článku opět naviděnou...