Říci, že vedu chaotický život by bylo poněkud nesprávné. Protože na období, které u mne právě převládá je slovo chaos trochu krátké. Od rána, co se probudím tak nějak kličkuji mezi školou, blogem, přáteli, láskami a sportem. Hm.. práce kterou věnuji blogu není viditelná. Pořád to tu přežívá z článku na článek. Mrzí mě to. Zaberu. Ne, nechci nic slibovat. A to jak se věnuji sportu zase sice je viditelné, což mě těší, ale zase na mě teď vysí snad všechny kalhoty, co jsem doposud měla, takže mám snad pouze dvoje, které padnou bezvadně. Dost bídné. Taky mě to mrzí. Netušila jsem, že jsem byla tak tlustá ... A to si ze mě dělávali srandu, že jsem anorektička. Pche! Ale co teď? Nakoupit nové věci? A jak? Každý něco potřebuje, každý mě stráášně dlouho neviděl. Každému jsem totiž dříve naslibovala, jak se sejdem a ono doposud nic. A nejlepší je, když se zase naopak vy chcete s někým sejít a není to možné, protože se nikdy společně neshodnete na jednom termínu. Takových případů mám doposud zazn...
Komentáře
Okomentovat