Příspěvky

Na co jsem si to tu hráli?

Obrázek
Do adresního řádku naťukávám tu starou známou adresu. Po více než roce se mi načítá titulní stránka blog.cz Je to zvláštní. Když jsem si před osmi lety zakládala první blog, vypadalo to tu úplně jinak. Fialový blog.cz, nostalgie. Asi už budu stará. Přihlašuji se do administrace blogu, ve kterém toho bylo za ten čas ukryto tolik. Vzteku, naděje, zoufalství, snů a hloupých článků. Jak říkám, je to zvláštní. Ten kdo to psal. Byla jsem to já? Sedím tu přihlášena do starého blogu a píši článek, který si nikdo nepřečte. Proč by? Nikomu o něm neřeknu. Ale dopíšu ho. Chci tady tomu dát poslední sbohem. Než odejdeš, řekni mi jednu jedinou pravdivou větu, ať vím, jak zní tvůj hlas když nelžeš. Nikdy jsem sem úplně nezapadla. Nejsem jako lidi z blogu.cz a tím nechci říct, že jsem o něco víc, naopak. Nedokážu lhát, abych si získala návštěvnost. (Vlastně mě nikdy návštěvnost nikterak nevzrušovala.) Nejsem fanoušek žádné pop star. Jednak neposlouchám pop, rap a nic, co je teď cool a neznám 50% souča

Všechny vás nenávidím, protože je to cool.

aneb možná trochu hippie zamyšlení nad dnešním trendem. V poslední době se nedá nepovšimnout si toho, že je snad nějakým novým trendem všechno a všechny nenávidět. Asi již nestačím držet krok s dobou nebo jsem se zasekla někdo v šedesátých letech, ale abych byla upřímná zdá se mi to celé postavené na hlavu. Vládci sociálních sítí. Sociální sítě jsou skvělé. Firmy na nich můžou stavět svůj marketing a pro nás obyčejné lidi je to nejlepší místo na to, abychom se dozvěděli, co je nového ve světě, u našich přátel a nebo si přečetli něco vtipného. Jenomže v poslední době, když otevřu twitter nevidím nic než jen fight y a hejty aneb něco na styl "všechny vás nenávidím" "@blablabla si myslíš, že jsi nejlepší?".Facebook už je tedy o něco pestřejší, jelikož tam se k tomu všemu ještě přidávají porno gify 11-ti letých holčiček, přiznání a setrvávající meme. Kdepak. Na sociálních sítích už nejde o to, vyjádřit svůj postoj (jako ostatně vůbec v naší současné společnosti), ale

Jak se sebou nenechat manipulovat? 2/2

V předchozím článku jsem se zmiňovala o tom, jak se spousta z nás nechá manipulovat médii a lidmi v našem okolí. Dost však pouhého řečnění a kritizování. Co takhle s tím něco udělat? Jeden z mnoha důvodů, proč přebíráme názory jiných může být to, že si zkrátka dostatečně nevěříme a nemáme tu odvahu říci svůj názor. Tak dlouho popíráme naše vlastní já a snažíme se být někým kým nejsme. Třeba tou hezkou vysokou dívkou z vyššího ročníku, která říká, že tahle kapela je prostě příšerná, Nebo chceme, aby si nás všiml ten pěkný kluk, který podporuje to a to. Ale skutečně je to potřeba? Není lepší se odlišit, jak všichni říkáte? Každý z vás je tak originální jako ten druhý. Smutné. Více na krásná.cz

Z blogu na blogspot

V minulém článku jsem se rozčilovala nad řízením blogu.cz a vůbec tím vším. Po napsání článku jsem si byla téměř jistá, co chci a co nechci. Ano. S blogem.cz v rámci možností končím a přeouvám se na blogspot. Má nová adresa je: style-brunch.blogspot.com Změnit blogovou platformu rozhodně není drobná záležitost. Je to jako stěhovat se z jednoho města do druhého (ne li státu). Vzít všechno co máte, všechny cennosti a začít znovu. Zvykat si na takřka všechno nové. Lidi, pravidla, možnosti,... Přizpůsobit si své nové místečko může být to nejsnazší ale kdo už se někdy stěhoval, ví, jak je složité všude změnit svou adresu a podobně. S blogem je to to samé. Je to sice méně finančně nákladné, ale časově to možná bude vyrovnané. Ono vůbec vypilovat vše ke spokojenosti dá zabrat. Nejzajímavější ale v mém případě bude fakt, jak můj život je s tím blogovým podobný. Nebude to ani půl roku, co jsem sbalila oblečení, boty a přesunula se do Prahy. Sotva jsem se vzpamatovala už stěhuji i blog. Ovšem a

Trable s blogem

Většinou, když něco píši, tak vím zcela jasně o čem a jak chci psát. Myšlenky mám urovnané a to se to píše jedna báseň. Abych ale byla upřímná, právě teď tomu tak není. Sedím za psacím stolem a usrkávám z obřího hrníčku horkého, černého čaje. A snad si od tohoto článku slibuji, že jakmile to všechno napíši a uvidím to černé na bílém, budu mít v hlavě o něco jasněji. Celkem mne začíná unavovat nálada, která zde na severu blog.cz panuje. Snad bych mohla začít tam, kde začaly i mé pochybnosti o blogu. cz. A to u článku Nikki- Bubblegum . Dovolím si zde citovat některé části, které se sice povětšinou týkají Autorského klubu, ale vypovídají o stavu celého blogu. Když tedy budu ignorovat fakt, že se vyhazovalo z AK i přes nevědomí blogerů, budiž, ale zpráva o jednok mém oblíbeném blogerovi Karlu Jechovi, mi pohnula žlučí. " Nedávno si Karel Jech smazal svůj blog, nevím, jak byl tady na blogu - myslím, že jako DancerBoy, moc jsem k němu nechodila, za to jsem si s ním psala na Facebooku.

Víme co chceme?

Říká se, že my holky nikdy nevíme, co vlastně chceme. Ano. Mohla bych argumentovat, že víme. Chceme hezkého partnera, novou kabelku od Prady, žít si jako v sexu ve městě,... A ačkoli realita nám dává tvrdé oříšky vždy bychom chtěly být těmi princeznami, jako dřív. Alespoň většina. Netvrdím, že všechny. Abych byla přesnější. No tak přiznejme si to i ta nejdrsnější holka chce být milována jako princezna. Není proč se stydět. Ale co SKUTEČNĚ chceme? Máme nějaký konkrétní vytyčený cíl? Příkladem bylo mé odpoledne, kdy jsem šla se dvouma holkama ze školy- T a N- pocourat se po obchoďáku. . T právě dostala od svých rodičků menší obnos "na přilepšenou" a to je dostatečná záminka, proč potřebujete nové boty, bundu, kabelku- cokoliv. A tak se vyrazilo pro přítele N a dále už směr Palládium. Já , která již rozfofrovala veškerou svou hotovost a čekala, až mi poštou přijde nová kreditka, bych vykoupila snad vše. Při procházením svaté čtveřice v podobě Zary, Bershky, H&M a především

Móda jako životní styl?

Obrázek
Anna Dello Russo. Jedna z mých módních vzorů a ikon. Neymslím tím, tedy že bych se stotožňovala s jejím stylem, ale spíše se mi líbí její odvaha. A myslím, že nejsem jediná. Když jsem ji viděla prvně, tak jsem se divila tomu, jak může být tak uznávaná, když přitom není žádná krasavice. Ale pozdeji mi to došlo v čem se skrývá její kouzlo. Ona má velice prapodivný, snad až kýčovitý, ale přesto velice zajímavý styl. Experimentuje a umí chodit v těch nejdražších kouscích. Blogerka a redaktorka Japonského Vogue jak má být. A právě pro takového módního maniaka jakým ADR je se rozhodlo H&M při výběru další ikony pro jejich kolekci šperků. Při této příležitosti vzniklo i toto video- Fashion Shower. Zpočátku jsem přemýšlela, jak video zhodnotit? Co si o něm mylset? Tedy. Ne o videu. Po vizuální stránce. Téměř perfektní. Ačkoli to nemusí být šálek kávy pro úplně každého stejně jako ne každý zkousne ADR. Ale spíše mě zarazil text. A i když jsem si řikala, že se jedná pouze o úspěšný reklamní