pj-web

Život by se dal docela dobře přirovnat k filmu. Každý máme ten svůj, kde jsme hlavními hrdiny, pak zase ve filmu jiných jsme komparz, záporná postava nebo vedlejší kladná. Třeba i můžeme být takové ty dobré kouzelné víly, které pomůžou, podpoří. Když tak přemýšlím kolik rolí mám asi já ? Převažují záporné nebo kladné ? Jsem většinou komparz ? Hm… Tak schválně komparz počítat nebudu mihnu se tu a tam všude,ale ty záporné postavy by mě zajímaly. U PN jsem záporná, u E asi také… vědět tak co si o mě ostatní myslí. Kdyby to bylo jako v komiksu, nad hlavou každého by byla taková bublina a tam co si ten dotyčný myslí… spoustu věcí by se ulehčilo,ale snad raději to ani nechci vědět. Ztratila bych tak třeba iluze. Iluze o každém. Ale to jsem trochu odbočila. … Takže ty role. Chovám se někdy jako ta co poradí ? Moc ne … možná je to tím, že mi je teprve 14 a nemám moc zkušeností. Popravdě většinou co jsem rozdala za rady byly ze sobeckým podtextem. Uf … Ale všichni jsme sobci ne ? Chci ...

Kam zmizela ta malá blonďatá holčička ? Hledám ji tu,ale nevidím ? Schovala se pod postel ? Nebo číhá někde za dveřmi ? Proč tu nikde neslyším její smích a pocit radosti nad maličkostí ? Proč letos nikdo nedal dopis pro Ježíška za okno ? Nevyhlíží sobi ? Proč nikdo nekreslí veselé obrázky ? Koukám se na prázdný stůl, jen pár vánočních dekorací, a prázdný papír, proč ho ta holčička nepomaluje jen tak z radosti ? Proč ? Proč ? Proč ? Protože tu není…. Je tu nikdo jiný, stejný usměv, stejné vlásky, ale přece jen se něco změnilo… Nikam se neschovává, radost jí udělat už není tak lehké, na Ježíška nevěří, dopisy nepíše, soby neočekává. Obrázky jen smutné jsou a nebo vůbec, protože si myslí, že kreslit neumí, mobil stále ohlašuje nové zprávy, na internetu nový článek, sešitů plno, nikde žádný úsměv zadarmo. Co se stalo ? Proč taková změna ? Že by holčička dospěla ? Ne zatím ještě ne… Ještě ? Co bude až dospěje ? Žádný smích, žádné obrázky, žádný internet, jen práce tuny, žádné Vánoce? Ka...

V Pátek jste si jistě všimly, že hořelo v Praze-pokud ne článek zde -, dým byl opravdu veliký a já shodou okolností jela kolem, s tatínkem jsme se zajeli podívat blíž, tak jsem něco vyfotila, byli jsme tam když tam teprve hasiči přijížděli a novináři o tom teprve dostávali zprávy. :D Tomu se říká JOKER :D Na kvalitu nekoukejte, je to z mobilu...

Tak jsme včera splnili tento projekt , který jsme vlastně i s JK vytvořili, zapojilo se i spustu lidiček, a někdtěří poslali i ty fotky. Já vám sem ukážu ty naše. Jinak v útulku to bylo fantastické, byli jsme v Maršovickém ,dali jsme dáreček provětrali jednoho lezce :D a přejedli pamlskama všechny pejsky:D

Miluju Růžového pantera....!! A tato videa jsou fantastická!!

Také tak milujete ty dětské hlášky ? Říct to někdo starší, nikdo by se nesmál,ale od kohokoli malého je to táková legrace... Pusťte si tu ukázku.. to poslední je nejlepší.... S JK z toho máme legraci doteď... ÚÚ--áá--OHOH--Už budu---co budeš---nevim--- :D Nejlepší !!!Ta bábovička je stará s tou motorkou to není špatné ale to poslední ...!!! Jinak článek o ničem, jen jsem vám chtěla ukázat :D

Tuto povídku jsem vymyslela z nudy ve škole.  Takže to není nic moc extra. Je to blbost,ale mě se líbí... Byl jednou jeden Méďa. Celou dobu si žil spokojený život u jedné malé holčičky, která ho měla všude a večer s ním usínala, až dotoho osudného výletu na vodu. Holčička se moc těšila, mluvila už týden o tom ja si s rodiči vyjedou na vodu a Méďovi slíbila že pojede také. On už se také moc těšil. Když se ráno s holčičkou probudil hned vyrazili. Jeli celkem dlouho,ale nakonec dorazili k půjčovně lodí, oblíkli si záchrané vesty, holčička si Méďu vzala pevně do ruky a šli nastoupit do krásné červené lodičky. Holčička se smála a méďa v duchu také. Najednou ucítil že se mu v jeho plyšovém tělíčku něco pohnulo a najednou ucítil příval příjemného tepla. Než si stačil uvědomit co to je loď sebou škubla a méďa kolem sebe ucítil vodu. Pocitblaženocti ustal. Měl štěstí, že ho ta plyš nadnášela. Chtěl brečet, ale neměl čím. Chtěl zpátky. Nešlo to. Neuměl plavat. Nemohl si pomoci. Plaval už asi...

Ach, já měla ták krásný sen… Jak jen ho vrátit ? Sakra ! Proč mě mamka jen musela budit tak brzo ? Proč, proč, proč… ! J Vzbudila mě ve chvíli, kdy to bylo nejkrásnější, chci se vrátit zpátky do toho snu,ale už jen v mé mysli si hraju jak to mohlo asi dopadnout, a není to ono, ale ten obraz poslední vteřiny ve mně zůstal. Předtím to byla jen taková hovadina, kterou jsem ani nepochopila… To se mi ten sen nemohl zdát už od začátku, co jsem ulehla ? Proč ne… L …? No nevadí… třeba se bude zdát znovu i když taková pravděpodobnost je nulová, ale možná by se mi mohlo zdát pokračování… Nevěřím na výklad snů, ale zato jsem slyšela, že sen je to na co myslíme těsně předtím než usneme… Sakra ! Ale já nevím na co jsem myslela…!!! Nebo budu jak v seriálu Jonas, kde aby se mu zdál stejný sen musel udělat to samé co dělal ten den předtím, což znamenalo zopakovat nejhorší den jeho života… U mě by až tak nejhorší, nebyl, ale bojím se, že by nikdo nespolupracoval J I kdybych byla už tak zoufalá...

Kam zmizela ta malá blonďatá holčička ? Hledám ji tu,ale nevidím ? Schovala se pod postel ? Nebo číhá někde za dveřmi ? Proč tu nikde neslyším její smích a pocit radosti nad maličkostí ? Proč letos nikdo nedal dopis pro Ježíška za okno ? Nevyhlíží sobi ? Proč nikdo nekreslí veselé obrázky ? Koukám se na prázdný stůl, jen pár vánočních dekorací, a prázdný papír, proč ho ta holčička nepomaluje jen tak z radosti ? Proč ? Proč ? Proč ? Protože tu není…. Je tu nikdo jiný, stejný usměv, stejné vlásky, ale přece jen se něco změnilo… Nikam se neschovává, radost jí udělat už není tak lehké, na Ježíška nevěří, dopisy nepíše, soby neočekává. Obrázky jen smutné jsou a nebo vůbec, protože si myslí, že kreslit neumí, mobil stále ohlašuje nové zprávy, na internetu nový článek, sešitů plno, nikde žádný úsměv zadarmo. Co se stalo ? Proč taková změna ? Že by holčička dospěla ? Ne zatím ještě ne… Ještě ? Co bude až dospěje ? Žádný smích, žádné obrázky, žádný internet, jen práce tuny, žádné Vánoce? Ka...

Upozorňuji, že všechen obsah zde,  je čistě autorský a vztahuje se na něj jak autorský zákon- Copiright, tak Pravidla Blogu Léto 2010 Podzim 2010 Zima 2010

Kdo, PJ? PJ je někdo, kdo jsem nebo bych chtěla být. Nebo spíše někdo, kdo jsem když jsem sama sebou. Víte, ono popsat samu sebe je snad to nejtěžší, co může být. Vím naprosto přesně, jaká CHCI být, ale kdo kruci jsem? Snad s každým jiným odstínem rtěnky se stávám jiným člověkem. Co a proč? Už od svých 9-ti let jsem si vedla různé blogísky. Líbila se mi ta myšlenka mít trochu internetu jen a jen pro sebe. No a 4. prosince vznikl tento blog. Původně jako místo na mé pokusy o fotografování většinou přírody. Ale se světem módy jsem byla spjata již delší dobu, proto netrvalo dlouhou a i tento blog se začínal tvářit jako "fashion blog". Snažím se. Nebo zkouším psát věci, které někoho z vás budou určitým způsobem inspirovat. Style brunch tedy obsahuje spíše mé osobní dumání naž životem, lidmi, místy, módou a věcmi, které se kolem mne mihnou.

Upozorňuji, že všechen obsah zde,  je čistě autorský a vztahuje se na něj jak autorský zákon- Copiright, tak Pravidla Blogu Designy Vectorky

Kam zmizela ta malá blonďatá holčička ? Hledám ji tu,ale nevidím ? Schovala se pod postel ? Nebo číhá někde za dveřmi ? Proč tu nikde neslyším její smích a pocit radosti nad maličkostí ? Proč letos nikdo nedal dopis pro Ježíška za okno ? Nevyhlíží sobi ? Proč nikdo nekreslí veselé obrázky ? Koukám se na prázdný stůl, jen pár vánočních dekorací, a prázdný papír, proč ho ta holčička nepomaluje jen tak z radosti ? Proč ? Proč ? Proč ? Protože tu není…. Je tu nikdo jiný, stejný usměv, stejné vlásky, ale přece jen se něco změnilo… Nikam se neschovává, radost jí udělat už není tak lehké, na Ježíška nevěří, dopisy nepíše, soby neočekává. Obrázky jen smutné jsou a nebo vůbec, protože si myslí, že kreslit neumí, mobil stále ohlašuje nové zprávy, na internetu nový článek, sešitů plno, nikde žádný úsměv zadarmo. Co se stalo ? Proč taková změna ? Že by holčička dospěla ? Ne zatím ještě ne… Ještě ? Co bude až dospěje ? Žádný smích, žádné obrázky, žádný internet, jen práce tuny, žádné Vánoce? Ka...

V sobotu 11. Prosince se konaly v Táboře staročeské vánoční trhy. Vánoční atmosféru ráno nabudil přes noc napadaný sníh, a to doplnily i vánoční písničky. Vše napovídalo tomu, že tento předvánoční výlet bude skvělý. Když jsme dorazili do Tábora už to tak skvěle nevypadalo… Snad všechny parkoviště byly plné ! Naštěstí můj tatínek v Táboře pracuje, tak zaparkoval v práci. Tábor je velice strategicky vybudované město. O čemž jsem se přesvědčila když jsme šli na náměstí. Z kopce dolů, pak nahoru, a po schodech ještě výš… Trhy se konaly na Žižkově náměstí, na parkovišti přímo před Žižkovou socho, ostatně na místě kde se většinou konají všechny akce. Byla tam brána kterou jste se dostali do veliké tlačenice lidí. Nejhorší tam jsou lidé s kočárky, kteří přejížděje vám nohu se ještě podívají jako co to vyvádíš. Ovšem nebudeme si kazit důchodci chodícími tempem šneka, maminky s kočárky, a tlustými lidmi, kteří se rozvalí uprostřed cesty, tak krásně zorganizované trhy. Jak již název napovídá sta...

Život by se dal docela dobře přirovnat k filmu. Každý máme ten svůj, kde jsme hlavními hrdiny, pak zase ve filmu jiných jsme komparz, záporná postava nebo vedlejší kladná. Třeba i můžeme být takové ty dobré kouzelné víly, které pomůžou, podpoří. Když tak přemýšlím kolik rolí mám asi já ? Převažují záporné nebo kladné ? Jsem většinou komparz ? Hm… Tak schválně komparz počítat nebudu mihnu se tu a tam všude,ale ty záporné postavy by mě zajímaly. U PN jsem záporná, u E asi také… vědět tak co si o mě ostatní myslí. Kdyby to bylo jako v komiksu, nad hlavou každého by byla taková bublina a tam co si ten dotyčný myslí… spoustu věcí by se ulehčilo,ale snad raději to ani nechci vědět. Ztratila bych tak třeba iluze. Iluze o každém. Ale to jsem trochu odbočila. … Takže ty role. Chovám se někdy jako ta co poradí ? Moc ne … možná je to tím, že mi je teprve 14 a nemám moc zkušeností. Popravdě většinou co jsem rozdala za rady byly ze sobeckým podtextem. Uf … Ale všichni jsme sobci ne ? Chci ...

Sice nejsem nějaký extrémní fanoušek Rapu, ale tato písnička vlasně vystihuje vše co si myslím. Také jsem byla na facebooku, vím o co jde,ale ptám se PROČ ? Zrušila jsem to !! Možná nesdílíte stejný názor,ale nepřijde vám to alespoň trochu divný ? Polořme si otázku k čemu ten Facebook je ? Aby o vás všichni věděli všechno ?Aby jste mohli světu říkat co děláte ? Aby vám všichni záviděli ? Není to trochu... divný. Dělá vám dobře že máte 2 000 přátel ? I když je VŮBEC neznáte ? Poslouchejte tu písničku a zayslete se... Není lepší si říctdo očí co siodruhých myslíte ? Není lepší říct někomu do očí že ho milujete, než mu topsát na zeď ? Tam za tou obrazovkou jsou všichni velcí holky/kluci, ale jinak ? Představte si, že jste ve škole, přijdete do třídy a hned zařvete na celou třídu "Miluju tě zlatíčko moje!" ... že by vám to připadalo trapný ? Ale Na Facebooku to děláte podobně... A nebo když užsi s někým chcete psát není lepší skype, kde si můžete popovídat nebo se i vidět ? Nemá...

Každý máme nějaké takové to místo kam jasme jako malí caparti běhali a hráli si tam. Jednou na podzim, jsem s mojí kamarádkou šla fotit do parku, a jak jsem si krásně zavzpomínala. Šli jsme kolem ... ehm.. ani nevím čeho,ale to není podstatné. Jako malá jsem si myslela že tam žijí skřítkové a o vánocích jsem tam říkala své přání, samozřejmě potichu aby mě nikdo neslyšel. Cestou do parku jsou dva takové můstky přes potůček a já jako malá mívala pocit ..nepopsatelný a běhala přes ty můstky sem a tam :D chtěla bych to vše vrátit, do časů kdy jedinou mou starostí bylo aby se ke měn nepřibližovala PN se svojí zavšivenou hlavou a abych ve školkovém představení hrála vždy hlavní roli :D ..ach.. vrátit se .... vrátit.